wz

[Home] Zpět na první stránku

 

JIŘÍ LIŠKA /INSPIRACE KRAJINOU / GALERIE U NÍ / MIKULOV

 

B. Koňařík

 

 

 

 

 

V sobotu 1. srpna 2015 měl v mikulovské galerii U Ní vernisáž Jiří Liška, celkem třináct pláten. Výstava začínala průběžně, účastníci se přitom neustále přelévali ven před galerii, pak zase dovnitř, pokuřovali, popíjeli (bylo příšerné horko), telefonovali, kolem procházeli kolemjdoucí; najednou zahrála muzika, začalo se tleskat a Jiřího syn přečetl zahajovací referát. Bylo zahájeno. Přímo na ulici. Atmosféra je galerie neopakovatelná, já myslím, že v tom má prsty především sama galeristka, Hana Chybová, a to právě schopností vytvářet neopakovatelnou atmosféru, potažmo neopakovatelným způsobem řadit artefakty.

 

 

 

Když už jsme u artefaktů, plátno nad klavírem (s kloboukem a skleněnými lahvemi, co vypadají jako sešlápnuté plastové) má název Rybník u Lhotky. Všetečná otázka k detailu v horní části obrazu: „Co znamenají ty holubičky nahoře?“

Autor: „To nejsou holubičky, ale ručičky.“

Otázka: „A co znamenají?“

Autor (rozpačitě): „Zkrátka ručičky... zůstaneme u ručiček.“

Až pojedete do Mikulova, udělejte si čas na prohlídku historických pamětihodností a smysl záhadných ručiček určitě odhalíte.

 

 

 

 

Vlevo Rybník Kadolec u Křížanova, vpravo Rybník u Dolních Heřmanic; vitrína mezi nimi představuje vrchol současného výstavnictví, takové originální nápady dělají galerii galerií.

 

 

 

 

Vlevo Stará báseň o jaru, vpravo Ocúny (u Janohradu). Co se nezměnilo od minulé výstavy je tvůrčí metoda – barevně i plošně propracovaná kompozice, oživená rychlými tahy štětce. Vliv Chatrný patrný – tedy Dalibor Chatrný, profesor brněnské Šuřky. Rozpitvávat jeho vliv by vydalo na samostatné webové stránky, ti kdo měli možnost studovat na vysokých školách se ho „tak nějak“ zbavili, ti kdo možnost studovat na vysoké neměli... svým způsobem je škoda, že jich není víc.

 

 

 

 

Absolventů brněnského ústavu nás bylo na vernisáži povícero. Tedy povícero – tři – kromě Jiřího, ještě Jitka Kavalcová a Bohouš Koňařík. Studijní ročníky tentokrát diskrétně zamlčím, jenom podotýkám, že Jitka to měla na vernisáž nejblíž, přijela z Vídně. V době našich studií to bylo daleko, strašně daleko. V boa návštěvní knize se ohledně vernisáže rozvinula debata, ze které vyplynuly další zajímavé podrobnosti. Abychom se vrátili k výstavě samotné, kolorovaná dřevořezba na první fotce vpravo je portrétem galeristky a za pravým křídlem dveří vlevo byla instalována další tři plátna – Svízel syřišťový (návrší u Sklenného), Starý strom v zámecké zahradě a Rybník Řasník u Moravských Křižánek (Milovy).

 

 

 

 

Při jednom z rozhovorů padla připomínka, že chybí plátno s místní tématikou. Nebylo v tom ani trochu lokálního šovinismu a většina zúčastněných hned vycítila, že plátno(a) s místní tématikou na výstavě opravdu chybí. Včil si nevzpomenu, kdo tu připomínku vyslovil, ale určitě to nebyl onen skromně obutý mladík na druhé fotografii. Možná bude něco v návštěvní knize, co leží na stolku na poslední fotce. Vpravo od knihy Volákův kopec (Kameničky, pohled od rybníka Krejcar) a Zámecká zahrada. Asi nejsem sám, kdo je zvědavý, jak Jiří z té místní tématiky vybruslí.